dyz se nekolik z nas 5. cervna minuleho roku seslo na tomto miste, meli jsme jeste pocit, ze se prochazime ve zchatrale ruine, z ktere vynikala jen baronkni rezidence, take sice ve spatnem stavu, ale preci jen jiz na pocatku oprav. Bylo tehdy potreba mnoho odvahy, nekteri by dokonce rekli opovazlivosti, k tomu, abychom si na tomto miste mohli predstavit klaster.

Tento sen se dnes zapocal uskutecnovat, jiz neni nemozne, i kdyz k tomu jeste zby va mnoho, predstavit si bratry, jak se za presne pet mesicu zabydluji v zapadnim a jiznim kridle klastera Matky Bozi v Novem Dvore.

Stava-li sen tento skutecnosti, je tomu predevsim diky souhre velkeho mnozstvi prilezitosti, setkani, energii a obetavosti, jez je popravde treba nazvat vyjimecnou a kterou verici nevaha nazvat prozretelnou.

Jmenem spolecenstvi bratri ze Sept-Fons a z Noveho Dvora, bych chtel podekovat za jeho milou ucast Jeho Excelenci Mons. Apostolskeho Nuncia v Praze a ujistit ho, ze jeho prostrednictvim si dnes rano nebudeme moci nevzpomenout na naseho Svateho Otce. Bez neho by mnoho veci zde nebylo moznych a mezi nimi jiste i nase setkani. Za to a za vse dobre, jehoz je garantem, Vas prosime, abyste mu predal nase synovske podekovani.

Chtel bych tez podekovat Mons. Radkovskemu, nasemu biskupovi, a Mons. Barbarinovi, biskupovi z moulinske dieceze, kde se sept-fonske opatstvi nachazi, podekovat jim za jejich pritomnost zde a za jejich podporu. Davaji tak najevo jejich viru v poslani mnichu v Cirkvi. Teto viry je nam k zivotu zapotrebi, jak v Sept-Fons tak i zde, k zivotu, ktery jsme si zamilovali, ktery vsak, chceme-li zustat verni a vytrvali, neni vzdy snadne uskutecnovat.

Nase podekovani nalezi Jeho Excelenci panu Jeanu Gueguinouovi, ktery nikdy nevahal projevit nam svuj zajem a podporu a kteremu obzvlaste dekuji za slova, ktera prave pronesl.

Velky pocet mi nedovoluje vyjmenovat vsechny, kdo nam pomahaji: ty, kdo pracuji s nami a pro nas, ty, kteri nam prinaseji svuj um, prostrednictvi svych styku ci financni podporu. Bratri spolu se mnou jsou velice dojati nescetnymi zpusoby vasi velkorysosti, kterou jsme necekali. Bude jiste jednou treba sepsat vypoved' o tomto krasnem prikladu lidske solidarity, o vzniku a trvani teto site pratelstvi; nemyslim vsak, ze ji pozdeji nekdo uveri,natolik se pri ni odehralo udalosti presahujicich prostou shodu nahod ci obycejnou velkodusnost.

Odvaha nasi viry je dnes vyjadrena jeste hloubeji nez obvykle: polozenim prvniho kamene kostela budouciho klastera chceme rici, ze zde se nachazi nejdulezitejsi cast budovy, ba co vice, ze klaster bude existovat jen na zaklade sluzby Bohu, kterou zde bratri budou zit. Podotkneme vsak pritom, ze se nam zatim nedostava dostatecnych prostredku k jejimu dokonceni.

Behem poslednich tri let doslo k mnoha zazrakum a my nepochybujeme o tom, ze k dalsiim jeste dojde. Protoze vsak vime, ze nam neni nikdo nicim povinovan, vkladame pokorne a rozhodne nasi duveru v Boha, ktery nepopira sve vlastni dilo a nikdy nezklame ty, jenz v neho doufaji.

Materialni konstrukce jako by slouzila schrankou veci duchovnich a sice komunity bratfi, jez se take postupne buduje. Prave pro ni si prejeme, aby prostredi, v kterem se bude vyvijet, bylo co nejkrasnejsi a nejprostsi, aby se tak v kazdodennim zivote staly skutecnosti hodnoty vlastni zivotu cisterciackeho mnicha: uplny dar sebe sama Bohu v modlitbe, komunitni zivot v miste, ktere si mnich zvolil a zamiloval, stabilita na tomto miste, oddeleni od sveta ne z egoismu ci pohrdani, ale proto, aby se za nej neustale mohl pred Bohem modlit, prace pro potreby sve a pomoc ostatnim, vlidne prijeti vsech, kdo se chteji na podobnem, zivote podilet na cas ci navzdycky.

Velke usili o dosazeni vysoke architektonicke kvality, ktereho jsme zde svedky, nebude dokonale, jsme si toho vedomi a prijimame to, nebot' vime, ze veci lidske budou stale jen nedokonalym odleskem dokonalosti, kterou klademe jen v Boha sameho. Jsem si vsak jist, ze jiz dnes je zablesk one jedine dokonalosti vide na tomto miste, ktere ji bude zasveceno; jsem si jist, ze diky ni bude mozne zahlednout a mozna zatouzit po setkani s Tim, kdo jediny je Dokonaly, do te miry, do jake kazdy z na ve svem nitru pocit'uje potrebu. Ostatne nic jineho nemuze byt dostatecnym duvodem k zapocetni podobneho dila a, pokud se uskutecni, muzeme rici, ze ho nikdy nebude dosti.

Mnisi, kteri toto zalozeni pripravuji, pratele, kteri jsou tu s nami a kteri nam pomahaji, kazdy se podle sveho stava zakladatemlem noveho Dvora.

Ke svemu ziti toto zalozeni potrebuje kazdeho z vas, vsem tedy: Diky.